Prohlásit, že mě film Parazit (Parasite) uchvátil od začátku až do konce, je slabé slovo; jeho filmový styl využívající jízdu kamery je fascinující. Díky tomu, že jsem během londýnského filmového festivalu London Korean Film Festival zhlédl několik korejských filmů, jsem již byl obeznámen s obvyklými žánry, které jsou v takovýchto dílech používány − film Parazit jako by jim ale všem vzdoroval! Parazit je nejen výstředním způsobem komediální, je to ale i thriller, klene se nad tématem třídního rozdělení a kromě jiných žánrů zachycuje i rodinný příběh – a z toho důvodu pravděpodobně osloví všechny divácké věkové kategorie.

Snímek Parazit si vskutku zaslouží být zhlédnut v kině, aby byl divák schopen ocenit všechny jeho nuance a stylovou kinematografii. Aniž by byla vyzrazena pointa filmu, lze jej shrnout jako příběh o interakci mezi rodinou Parkových a rodinou Kimových, jejíž členové jsou nezaměstnaní. Ve filmu dochází ke střetu protikladných světů těchto rodin, a to s dlouhotrvajícími následky.

[…]Režisér Bong Joon-ho dokáže podnítit zájem diváků prostřednictvím jasně nasvícených záběrů kombinovaných s efektivním využitím vnitřních prostor. A po zhlédnutí 252minutové stopáže filmu je překvapivé si uvědomit, že se vlastně většina scén odehrává uvnitř domu rodiny Parkových. Všední prvky rodinného života jsou zobrazeny pomocí neotřelé perspektivy, která vystavuje na odiv Bong Joon-hovo nadání. Děj filmu se rozvíjí pomalu, divák se ale bude kochat jeho krásou a důvtipem. A třebaže se jej Parazit snaží přesvědčit o tom, že funguje pouze na jedné rovině, je ve skutečnosti mnohovrstevnatým dílem, které zobrazuje sociální realismus s empatií a patosem.

Herecké obsazení předvádí strhující podívanou, každý pohyb obličeje i gesto jsou zdůrazněny; dokonce i pouhá chůze po schodech může nést skrytý význam, který kamera rozkládá na jednotlivé části. Díky efektivnímu využití prostoru pomocí neobvyklých úhlů záběru je vytvořena míra znepokojení, přičemž tento dojem je dále umocněn dramatickými povětrnostními podmínkami. Parazit se vyznačuje surrealistickým charakterem, který filmová hudba dále podtrhuje. Film navíc přejímá i prvky absurdna, které jsou zkonstruovány tak geniálním způsobem, že se jedná o skutečné kinematografické kouzlo. Zjevná přízračnost snímku Parazit zcela jistě udrží diváka před obrazovkou jako přikovaného a nebude mu připadat nepodobná filmové škole Twilight Zone.

Herecké výkony jsou velice působivé, herci dodávají svým rolím hloubku, čímž vytvářejí pocit porozumění, zatímco se jeví nenuceně klidní. Když protagonisté Ki-Woo a Ki-Jeong-kim pracovali v rodinném domu Parkových jako soukromí doučovatelé, nepochybně ztělesnili tuto úroveň uvolněné, nenápadné autority. Ta spolu s používanou, byť nevyslovenou a téměř mýtickou vyučovací metodou vytváří opar mysticismu. Jednoduše řečeno, herečku Park So-dam (v roli Ki-Jeong) a herce Choi Woo-shika (v roli Ki-Wooa) je v oněch rozličných směrech, do kterých film Parazit zabíhá, strhující pozorovat. Své role ztvárňují přesvědčivě a bez námahy, čímž diváky zvou, aby se připojili na jejich stranu.

[…]Snímek Parazit je pozoruhodný počin nesmírně zručné filmařiny. Shlédnout této film je jednoduše nezbytností, a já se tedy těším na to, až se na něj budu moci znovu podívat v den jeho britské premiéry.

Říct, že mě film Parazit bavil od začátku do konce, by bylo příliš slabé: způsob natáčení a využívání sledovacích záběrů mě naprosto fascinoval. Během londýnského festivalu korejských filmů jsem několik korejských snímků zhlédl, věděl jsem tedy, jaká témata obvykle zpracovávají. Parazit se však tomuhle všemu naprosto vymyká! Svým osobitým způsobem je to komedie, ale i thriller, který překonává třídní rozdíly. Mimo jiné se zabývá i vztahy v rodině, díky čemuž si pravděpodobně najde diváky napříč věkovým spektrem.

Abyste dokázali ocenit všechny drobné vychytávky a moderní styl kamery, měli byste si na Parazita rozhodně zajít do kina. Ve zkratce, abych neprozradil zápletku, tento film pojednává o dvou rodinách, Pakových a Kimových, jejíž členové mají problém najít práci. Jejich nesourodé světy se jednoho dne protnou a setkání bude mít dlouhodobé důsledky.

[...]Pozornost diváků udržuje Pong Čunho jasným nasvícením scény spolu s efektivním využitím vnitřních prostor. Po dvou hodinách a dvanácti minutách filmu si s překvapením uvědomíte, že většina scén se odehrála v domě rodiny Pakových. Každodennosti běžného chodu domácnosti představuje Pong Čunho nanejvýš poutavě a ukazuje tak svůj talent. Příběh se rozvíjí pozvolna, avšak zaujme krásou a originalitou. Parazit se sice tváří, jako by sledoval jen jednu linku, ale ve skutečnosti je to vícevrstvé dílo, které zobrazuje realitu fungování společnosti s empatií a citem.

Obsazení je radost sledovat. Veškerá mimika, každý pohyb, na všechno se klade důraz – i pouhá chůze po schodech má skrytý význam, což kamera zdůrazňuje nesouvislými záběry. Různě intenzivní nepříjemné pocity prožívá divák i díky efektivním záběrům prostoru s nezvyklými úhly kamery a díky dramatickým projevům počasí, jež tyto pocity jen umocňují. Parazit působí surrealisticky, což zdůrazňuje i hudba k filmu. Snímek navíc využívá natolik důmyslně kreativní prvky absurdity, že je možno je označit za skutečné kouzlo filmu. Zřetelně znepokojivé vyznění vás jistě udrží v napětí – ne nepodobné stylu natáčení Zóny soumraku.

Výkony herců působí velmi sugestivně. Propůjčují postavám další rozměr, díky němuž se s nimi snadno ztotožníte, a přitom působí naprosto přirozeně. I Kiu a Kim Kidžong jakožto soukromí učitelé v rodině Pakových intenzivně navozují dojem nenucené, nenápadné autority, jež kolem sebe prostřednictvím blíže nedefinovaných, téměř tajemných vyučovacích metod šíří tajemnou auru. Herce Paka Sodama a Čchö Usika, stejně jako I Kiua a Kidžonga, se zaujetím sledujeme ve všech situacích, v nichž se ve filmu ocitnou. Hrají přirozeně a nenuceně, divák k nim pociťuje sympatie.

[...]Parazit je výjimečný snímek nesmírně nadaných filmařů. Patří k těm filmům, které si nesmíte nechat ujít, a já se proto těším, až jej po oficiálním uvedení do britských kin uvidím znovu.

Takže když řeknu, že si mě Parazit od začátku do podmanil, je to ještě slabé slovo; jeho filmový styl a pohyblivá kamera jsou strhující. Protože už jsem několik korejských filmů viděla na Londýnském festivalu korejského filmu, znala jsem jejich obvyklé žánry, ale Parazit jako by se jim všem vymykal! Parazit je komediální, svérázným způsobem, zároveň je to thriller, zahrnuje třídní rozdíly a také zobrazuje rodinný příběh, mimo jiných žánrů, a proto má velkou šanci oslovit všechny věkové kategorie.

Parazit si skutečně zaslouží shlédnutí v kině, kde člověk docení jeho nuance a stylovou obrazovou stránku. Když to shrnu, ale vyhnu se spoilerům, vypráví Parazit příběh interakce rodiny Pakových a nezaměstnané rodiny Kimových, jejichž protikladné světy se srazí s dlouhodobými následky.

[...] Režisér Pong Čun-ho (v anglické transkripci Bong Joon-Ho) dokázal vzbudit zvědavost diváka jasně nasvícenými záběry spolu s efektivním využitím interiérů. Po uplynutí 2 hodin a 12 minut stopáže filmu si člověk s překvapením uvědomí, že se většina scén odehrává v domě rodiny Parkových. Všední prvky domácího života jsou zachyceny s úchvatnou perspektivou, která staví na odiv Pong Čun-hoův talent. Film má pomalé tempo, ale budete se kochat jeho krásou a vynalézavostí. Parazit vás přesvědčí, že funguje jen na jedné rovině, zatímco ve skutečnosti je mnohoúrovňový a společenský realismus zobrazuje s empatií a patosem.

Herecké výkony jsou podmanivé, zdůrazněný je každý pohyb obličeje a akce, dokonce i pouhá chůze nahoru nebo dolů po schodech dokáže vyjádřit skrytý význam zarámovaný kamerou. Znepokojení na několika úrovních vytváří také právě efektivní využití prostoru s neobvyklými úhly kamery a dramatickým počasím, které tento pocit stupňuje. Parazit má v sobě něco surrealistického, což podtrhuje i hudba, a navíc si film osvojuje prvky absurdity zosnované tak důmyslně, že výsledkem je skutečná filmová magie. Děsivá atmosféra Parazita vás určitě připoutá k sedačce a nemusela by se za ni stydět ani filmová škola seriálu Zóna soumraku.

Herci jsou úžasní a svým rolím dodávají širší záběr, takže jsou srozumitelní, ale zároveň nenuceně styloví. Když Ki-woo a Ki-jung Kimovi pracují v domě rodiny Pakových jako soukromí učitelé, představují přesně na téhle úrovni nonšalantní, neokázalou autoritu, která pomocí nevyřčených, téměř mýtických vyučovacích technik vytváří auru mysticismu. Pak So-dam a Choi Woo-shik v rolích Ki-jung a Ki-wooa jsou zkrátka v různých směrech, kterými se Parazit ubírá, přesvědčiví a konzistencí svých hereckých výkonů diváka zvou, aby byl na jejich straně.

[...] Parazit je pozoruhodný kousek mimořádně zručné filmařiny, je to prostě film, který se musí vidět, a proto se těším, až se na film znovu podívám v den jeho uvedení do britských kin.